Ni Una Sola Palabra - Paulina Rubio

Le está gritando y hace que no se entera
“hey corazón, escucha a tu cabeza”

Pero a dónde vas? Me estás escuchando?
Qué hay de tu orgullo? Qué habíamos quedado?

La noche empieza y con ella mi camino
Te busco a solas con mi mejor vestido

Pero dónde estas? Qué es lo que ha pasado?
Qué es lo que queda despues de tantos anos?

Miro a esos ojos que un día me miraron
Busco tu boca, tus manos, tus abrazos
Pero tu no sientes nada y te disfrazas de coordialidad

Ni una sola palabra
Ni gestos, ni miradas apasionadas
Ni rastro de los besos que antes me dabas
Al amanecer

Ni una de las sonrisas, por las que cada noche y todos los dias sollozan estos ojos en los que ahora te ves

Como un juguete, que choca contra un muro
Salgo a encontrarme y me pierdo en cuanto busco
Una oportunidad, un milagro o un hechizo
Volverme guapa y tu guapo conmigo

Frente a los ojos que un día me miraron
Pongo mi espalda y algunos cuantos pasos
Y me apunto otra derrota mientras mi boca dice nunca más

Ni una sola palabra
Ni gestos, ni miradas apasionadas
Ni rastro de los besos que antes me dabas
Al amanecer

Ni una de las sonrisas, por las que cada noche y todos los días sollozan estos ojos en los que ahora te ves

No puede ser, no soy yo
Me pesa tanto el corazón
Qué voy a hacer si nunca aprendo a ser más lista que todo esto. A ser de hielo cuando el cielo me pide paciencia.

Ni una sola palabra - Ani jediné slovo

Křičí a dělá, jako že to nevzal na vědomí

" hej srdce, poslouchej svou hlavu"



Ale kam jdeš? Slyšíš mě?

Co je s tvou hrdostí? Co nám zůstalo?



Začíná noc a s ní má cesta

Hledám tě zcela sama, nejlépe oblečená



Ale kde jsi? Co se ti stalo?

Co je to, co ti chybí po tolika letech?



Dívám se do očí, které se na mě dívaly

Hledám tvá ústa, tvé rty, tvá objetí

Ale ty nic necítíš a soustavně se vymlouváš



Žádné slovo

žádné posunky, ani vzrušující pohledy

žádné polibky, které jsi mi dával

za úsvitu



Žádný z těch úsměvů, kvůli kterým každou noc a den vzlykaly oči, do kterých se teď díváš.



Jako hračka, která naráží do zdi

začínám poznávat sama sebe a ztrácím se, v kvantu hledám

příležitost, zázrak nebo okouzlení

vrátit se statečný a ty pěkně se mnou



Před očima, které se na mě dívaly

Si lehám na záda a nějaké další kroky

a dávám se jiným směrem zatímco má ústa říkají nikdy víc



Žádné slovo

žádné posunky, ani vzrušující pohledy

žádné polibky, které jsi mi dával

za úsvitu



Žádný z těch úsměvů, kvůli kterým každou noc a den vzlykaly oči, do kterých se teď díváš



No nemůže být, to nejsem já

Tíží mě hodně srdce

Co budu dělat jestli se nikdy nenaučím být více připravená na to všechno. Být chladná když nebe ode mě vyžaduje trpělivost.