Výmluvný ďábel - Pavel Bobek

Já seděl jsem sám před sklenicí piva
v lokále chladným jak sklep
Když v tom vešla dívka, tak jak už to bývá
ten pohled mi zastavil tep

Tak seděl jsem dál a ptal jsem se sklenic
na některou z těch jejich rad
Pak zjevil se ďábel a stříbrným smíchem
se smál když dívku mi krad

A já řek holčičko:
Nevíš, že přišel z pekla?
A v mým těle musí teď žit?
Nevím proč by ses ho lekla,
zlo umí úsměvem skrýt
Je vlídný když ví že jdeš ke dnu
Chce jenom vidět tvůj pád
Vždyť já ho znám kamkoli sednu
Je se mnou a umí jen lhát
Je to můj dvojník ze stínu blikavých svící
Má všechno co já si jen přál
Ten výmluvný ďábel, ten neplatí nic
Já platím a žiju s ním dál

Tak dál tady sedím a se mnou jak zlý stín
je ďábel, můj dvojník a pán
Svou svatou tváří si důvěru koupí
a zmizí když proved svůj plán

A tak zmizel i tenkrát a nechal té dívce
jen samotu, nářek a hněv
Já varoval jsem ji před úsměvem ďábla
proč nechtěla slyšet můj zpěv?

Řek jsem holčičko:
Nevidíš, že přišel z pekla?
A v mým těle musí teď žit?
Nevím proč by ses ho lekla,
zlo umí úsměvem skrýt
Je vlídný když ví že jdeš ke dnu
Chce jenom vidět tvůj pád
Vždyť já ho znám kamkoli sednu
Je se mnou a umí jen lhát
Je to můj dvojník ze stínu blikavých svící
Má všechno co já si jen přál
Ten výmluvný ďábel, ten neplatí nic
Já platím a žiju s ním dál