Jaký přání na stůl dát - Pavlína Jíšová

Nadarmo jsi nestřílel jen s kuší
já chci ještě svítit ty chceš spát
bohorovnej klid tvých střel mě ruší
chci si hrát, já snad, ty rukavici zvednout

V našem bytě byl jsi kdysi hostem
chodil jsi mi ráno verše číst
to že je dnes nečteš je tak prosté
dělí nás „zlom vaz“ a naslouchání ve dvou

Ztratil se mi návod jak se dělá
pocit že je všechno jak má být
zítra usneš zas já budu bdělá
chce to klid a vzít skla z krátkozrakých brýlí

V naší válce nezněl ani výstřel
vyhlášené datum nehledám
příměří se nedočkám vím jistě
cit je klam snad mám tu rukavici zvednout


Ztratil se mi návod jak se dělá
pocit že je všechno jak má být
zítra usneš zas já budu bdělá
chce to klid a vzít skla z krátkozrakých brýlí