Věčný laik - Petr Kotvald

Když jsem chtěl, aby holky mě líbaly,
když jsem měl jednu bláznivě rád,
starší kluk mi ji vzal, byl jsem zoufalý
psal jsem jí a s ním chtěl sem se prát.

R: Byl jsem laik, pouto lásky se týká,
věčný laik, co jen hlouposti říká, věčný žááák.

S jednou pak šel jsem k ní na whisky,
s jednou pak zůstal jsem dál,
jít tou tmou v očích zářily záblesky,
žádný strach to jen já jsem se bál.

R: Byl jsem laik...

Co bylo dál to vám už nepovím,
jen to, že přestal jsem se bát,
že jsem pod ním náhle říjnovým šel spát,
velkou ulicí spících výkladů,
z nebe stéká vodopád
a já chtěl krásnou náladu všem dát.

Snad jsem dál, snad už znám aspoň základy,
jak s ní žít, to jsem částečně zvlád,
snad jsem dál i když mám stejné nápady,
jak ten den, když jsem chtěl se s ním prát.

R: Laik, Laik, Laik, Laik, jsem věčný laik.