Mířím jen dál - Petr Ševčík

rány věčný vzpomínky rodí
úsměv, slzy -- ne jak se ti hodí
každý to ví
jen já doufám
v uzdravení

ani stovky písmen nezahladí
tepny, žíly rozervaný
mý kroky slábnou
i když stojím dál
odhodlaný

vzít každou kapku zpátky očím
vzít každou řádku, básníkův zločin
jen tak budu moci znovu vstát a jít dál

už dost krveprolití, já dýchám
už dost osamocení, když líhám
s křikem, který jen ty vnímáš
dlouho do noci mý i tvý

tak nech barvy zaznít vší svou krásou
tak nech vzpomínkám, ať dny vyhasnou
od teď už se neohlížím
mířím jen dál

žízeň dávnou teď voda neutiší
vřískot hlubin i hluchoněmý slyší
melodramu, který tečkou nekončí
já nerozumím

roky táhnou tělo bezvládný
písky, ledy -- předplatný pořádný
zdá se to marný
nepřítel je blíž, než kdokoli ví

zná smysly tvoje, chutě či vůně
zná hořkost tónů v každý tvý struně
snad víš, že to jen ty sám, ty sám, jsi otrok i pán

už dost krveprolití, já dýchám
už dost osamocení, když líhám
s křikem, který jen ty vnímáš
dlouho do noci mý i tvý

tak nech barvy zaznít vší svou krásou
tak nech vzpomínkám, ať dny vyhasnou
od teď už se neohlížím
mířím jen dál

jsi do mě navěky, navěky vtělená
tak nějak neukojitelná
přestaň hrát nevinnou
topit nad hladinou všechny ty
co s tebou spávaj
(jsem to já -- jsem to já -- jsem to já -- jsem to já)

odpouštět neumíš, radši jen přihlížíš
jak znovu do nekonečna
ztrácím se dál

rány věčný vzpomínky rodí
úsměv, slzy -- ne jak se ti hodí
každý to ví
jen já doufám