Southampton Dock - Pink Floyd

They disembarked in '45
And no one spoke and no one smiled
There were too many spaces in the line
Gathered at the cenotaph
All agreed with the hand on heart
To sheath the sacrificial knifes
But now...
She stands upon Southampton Dock
With her handkerchief
And her summer frock
Clings to her wet body in the rain
In quiet desperation knuckles
White upon the slippery reins (of state)
She bravely waves the boys goodbye again
And still the dark stain spreads between
Her shoulder blades
A mute reminder of the poppy fields and graves
And when the fight was over
We spent what they had made
But in the bottom of our hearts
We felt the final cut

Southamptonský dok
Vylodili se ve čtyřicátém pátém
A nikdo neřečnil, nikdo se nesmál
Bylo totiž příliš mnoho volných míst v jejich řadách
Shromážděni v památníku obětem
Přísahali s rukou na srdci
Že uloží své obětní nože
Ale teď...
Už zase stojí v Southamptonském doku
S kapesníkem v ruce
A v letním kabátu
So lepí se na její mokré tělo v dešti
V tichém zoufalství se jí
Střeva strachem brzo naruby obrátí
Zatímco s úsměvem mává chlapcům na šťastné shledání
A stále jen temnota rozprostírá se
Mezi jejími lopatkami
Tichá připomínka makových polí a vojáků v hrobech
A když boje konečně skončily
My utratili jsme, co oni těžce vydobyli
Ale v hloubi našich srdcí
Jsme cítili to poslední bodnutí