Krize - Plexis

Jednoho dne to pomalu dochází,
něco se mění, nálada se ztrácí,
zrak se zakalí, z čeho to pochází
myšlenky těžknou a sny se vytrácí

Nohy se loudají a marně hledají směr,
venku je podzim a ty nejsi připraven,
síly ubývají a úkolů nepoměr,
cesta je jedna, už musíš z kola ven

Ref.:
Dívat se do zrcadla bolí,
když už ti bylo čtyřicet,
kam se poděl ten úsměv smělý,
vše, cos chtěl světu vykřičet

Ruce jsou chladný, mysl je bezradná,
po dlouhým mejdanu deprese vítězí,
naivně hledáš, jak odrazit se od dna,
spánek už není nápad, je přítěží

Ref.:
Dívat se do zrcadla bolí,
když už ti bylo čtyřicet,
kam se poděl ten úsměv smělý,
vše, cos chtěl světu vykřičet

Vůbec už nevíš, co tě baví,
jestli má cenu chodit dál,
všechno do cesty se ti staví,
osud určuje pravidla