Vzdálená tvář - Pospíšil Luboš

Vzdálená tvář tvého měsíce se v noci rozplyne
milá, chtěj ode mne co nejvíce, však nic, co není mé
tvoje je zlaté slunce a můj je jenom nahý stín
když v horké noci tvé taje sníh a já se ztrácím s ním

Pluj nocí, až tvým tělem zazáří
před tváří světa se mnou stále pluj
nikdo znovu nespatří takový sňatek tvůj a můj

Pluj nocí, až tvým tělem zazáří
před tváří světa se mnou stále pluj
nikdo znovu nespatří takový sňatek tvůj a můj

Vzdálená tvář tvého měsíce se ve mně rozplyne
ty ale spálíš jak svíce všechno, co bylo mé
tvé bylo zlaté slunce a můj byl jenom nahý stín
když v horké noci tvé roztál sníh a já se ztrácel s ním

Plula jsi nocí, tiše zářila
svým tělem do tmy, tak si opakuj
nikdo znovu nespatří takový sňatek tvůj a můj

Plula jsi nocí, tiše zářila
svým tělem do tmy, tak si opakuj
nikdo znovu nespatří takový sňatek tvůj a můj

Nikdo znovu nespatří takový sňatek tvůj a můj
nikdo znovu nespatří takový sňatek tvůj a můj