Tak prázdná - Přenosilová Yvonne

Tak prázdná, tak prázdná,
jsou rána, že vítám i pláč.


Teď chápu, že na mně vina leží
a mohu za čas, který marně běží,
chtěla jsem být už vdaná,
teď vstávám uplakaná,
chybí mi schůzky na nábřeží.


Tak prázdná, tak prázdná, tak prázdná,
teď budou se mi všechna rána zdát,
tak prázdná, tak prázdná, tak prázdná,
že bylo by snad nejlepší spát.

Tvůj úsměv mi ráno strašně schází,
je blázen, kdo stejně jak já sází,
na závoj s černou tečkou,
svatební šaty s vlečkou,
bez tebe stolek s dečkou mrazí.

Tak prázdná, tak prázdná, tak prázdná,
teď budou se mi všechna rána zdát,
tak prázdná, tak prázdná, tak prázdná,
že bylo by snad nejlepší spát.

K čemu jsou šaty s vlečkou,
k čemu je závoj s tečkou,
bez tebe stolek s dečkou mrazí.


Tak prázdná, tak prázdná, tak prázdná,
teď budou se mi všechna rána zdát,
tak prázdná, tak prázdná, tak prázdná,
že bylo by snad nejlepší spát.

Tak prázdná, tak prázdná, tak prázdná,
teď budou se mi všechna rána zdát,
tak prázdná, tak prázdná, tak prázdná,
že bylo by snad nejlepší spát.