AN DEN UFERN DER NACHT - Puhdys

Wenn der Abend sich der Stille neigt,
und den Tag zur Ruhe bringt
leg ich ab die Last,
die mich fast ausgebrannt.
Wenn aus Stunden,
die man abgestreift
später man noch einmal nimmt,
dann ist vieles, was zuvor war, neu erkannt.
An den Ufern der Nacht
zieht der Tag an mir vorbei.
War er gut? War er schlecht? Habe ich gelebt?
War ein Traum für mich dabei?

Wenn der Abend sich der Stille neigt,
und wenn ich dann bei Dir bin,
haben Licht und Schatten ihren Teil getan.
Wenn die Wahrheit wie aus Nebel steigt
und die Zärtlichkeit Dir bringt,
halten wir die Zeit
für ein paar Stunden an.
An den Ufern der Nacht
zieht der Tag an uns vorbei.
Und wir ruhen uns aus, eh wir weitergehn,
wieder neue Wege gehn.

An den Ufern der Nacht
zieht der Tag an uns vorbei.
Und wir ruhen uns aus, eh wir weitergehn,
wieder neue Wege gehn.

NA BŘEHU NOCI
Když tiše nadchází večer,
a den přináší zklidnění
Odkládám břímě,
které mě rychle vysílilo.
Když se o hodinách,
které proběhly,
později znovu přemýšlí,
potom se mnoho, co již proběhlo, znovu posuzuje
Na břehu noci
odplouvá den mimo můj dosah.
Byl dobrý? Byl špatný? Žil jsem?
Byl pro mě snem?

Když tiše nadchází večer,
a když jsem potom u Tebe,
mají stín a světlo svůj tvar.
Když pravda stoupá jako mlha
a přináší Ti něhu,
zastavíme čas
na pár hodin.
Na břehu noci
odplouvá den mimo náš dosah.
A my odpočíváme, než se vydáme,
zase novou cestou dál.

Na břehu noci
odplouvá den mimo náš dosah.
A my odpočíváme, než se vydáme,
zase novou cestou dál.