Už ani nevím kolik lidí jsem poztrácel,
z některých pojebů jsem se málem pozvracel.
Někdy nepochopím faleš těch hyen,
přesto každý se sebou spokojen.
Každé pouto jednou skončí, zkazí se jak salám
jediný kdo vydrží s tebou jsi ty sám.
Celý život jeden svět, sám sebe se nezbavíš,
proto nenechávej svoje štěstí v rukou druhých.
Nejhorší je když jsi dole, začneš ukazovat na ty,
co to zavinili, ti ublížili chceš to dokazovat,
musíš se probrat, brát to jako součást tvojí
cesty, tvojí mysli, uvědom si: Ublížit můžeš
akorát ty sám sobě, tím že se posereš, přestaneš
věřit v této době.
Nikdo jiný nenese vinu za tvůj osud,
co bys chtěl? Zažívat v Las Vegas, spoustu
roků, ani píču, krok po kroku pojď za tím co chceš,
nebuď jako ti co berou tátův cash.
Bez prachů by byli obyčejné děvky,
malé cecky, silikony, synové sto koní
pod kapotou nedohoní, to že nikdy nic nedokážou,
jenom fet, party, chlast.
Chceš něco dokázat? Tak proč na to nemáš?
Nemáš charakter lezeš mi do zelí,
mrdal si mi starou bez výčitek svědomí,
proto beru všechno špatné.
Jako díky moc, bez vás bych teď nebyl silný dost,
na to abych se nechal zlomit jako kost.
Čelist dvakrát zlomená zezadu, stokrát bodnutý
zezadu do zad, vyjebaný Marass, vyjebaný Krnov,
město v kterém jsem vyrost.
Město, které mě stvořilo, potom málem
pohřbilo za živa. Byl jsem rarita, rozjel jsem tam rap,
všichni se mi smáli. Kdo se směje teď?
Myslím
Autor: Revolta
Album: Evoluce vědomí