Lilie - Roibos

Lílie bílá kvetla v den,
kdy závoj deště přikryl zem.
A tvé prsty každý zvlášť,
uzdravili moji tvář.
Pak vezmeš slunci všechnu zář
a zvolna klekneš před oltář.
A bijí zvony v srdci mém
a tvé dlaně budou mé.
A tvé dlaně budou mé.

A rosou z lístků okvětních
smyješ hříchy z rukou mých.
U studánky Pravdivých,
mé oči budou plné tvých.
Dáš mi tělo, které znám,
celou tě z květů poskládám.
Pod námi nebe blankytné
a tvé pády budou mé.
A tvé pády budou mé.

Můžeš mít tisíc různých jmen,
budu tě hledat den co den
Na křídlech bájných pegasů,
ti vodu živou donesu
Z posledních sil a bez hlesu,
tě vrátím králům útesů.
A rozloučím se s přílivem
a tvé slzy budou mé.
a tvé slzy budou mé.

Prázdný a tichý den snad jen
kde kvetla bílá lílie.
Snažím se najít cestu ven,
kde tvé vlasy jako len
plují s větrem přílivem.
Skočím si pro ně a můj pád
mi tě vrátí na stokrát
a tvé tělo bude mé.

Tak pokaždé se vracím sám,
do těch míst co dobře znám.
Kde onen nadpozenský den
jsi prvně zněla v písni mé.
už je to věčnost a já vím,
že už tě nikdy nespatřím.
Čekám tu lásko na tebe,
až tvé srdce bude mé.
Až tvé srdce bude mé.

Můžeš mít tisíc různých jmen,
budu tě hledat den co den
Na křídlech bájných pegasu
ti vodu živou donesu
Z posledních sil a bez hlesu
tě vrátím k ránu útesům
a rozloučím se s přílivem
A tvé pády budou mé
A tvé dlaně budou mé
A tvé slzy budou mé.