Čas - Sandra Rosová

Čas v hodinách klidně dál svoje plány spřádá.
Ví kdy mám jíst ,kdy mám spát, kdy mám víc než ráda.
Minutě frází,
vteřiny schází.
Dialog vázne,
v hodině prázdné.
S láskou v zádech,
ztrácím nádech.

Stejně jako jsem já tvůj stín.
Ona je východ slunce.
Zrádné strany jedné a stejné mince - s tím já nepočítám.
Máš teď říct,
z nás kdo víc
má být tvou.
Házíš si korunou.

V tvé minutě vteřina šedesátá první
jsem navždy já a tak pláč schovávám do dlaní.
V půl jedný ráno
na rtech mám psáno,
v srdci prach z pouště
„Mě neopouštěj!“
Úsvit zháší
víc než já chci.

Stejně jako jsem já tvůj stín,
ona je východ slunce.
Zrádné strany jedné a stejné mince – s tím já nepočítám.
Máš teď říct,
z nás kdo víc
má být tvou.
Házíš si korunou.

Čas je pán, má svůj plán.
Zpaměti ví den,
kdy láska přijde.

Dnes mi líně, usnul v klíně.
v hodinách hlas na chvíli zhas.

Stejně jako jsem já tvůj stín,
ona je východ slunce.
Zrádné strany jedné a stejné mince – s tím já nepočítám.
Máš teď říct,
z nás kdo víc
má být tvou.
Házíš si korunou.