Zamilovaná - Sandra Rosová

Ze zrcadla se dívám jak já,
tvář jindy dobře známá teď záhadná,
ještě včera zásadová, dnes zmatená, zamilovaná, zamilovaná.

Nemysli, že já svůj klíč ti dám,
na krku ho chvíli krátkou mám,
první dojem to může skrýt,
já můžu být zamilovaná.

Mám být záhadná,
míň nápadná,
a lhát když pak nejsem to já,
víc ztrácím než získám tím vším.
Vím všechno má svůj řád,
i já chci dát na výslunní duši svou hřát,
v té závrati plout, volný pád.

Ze zrcadla se dívám už já,
tvář velmi dobře známá a zábavná,
ještě včera vážná a svá, zásadová.
Zamilovaná.

Mám být záhadná víc nápadná?
A lhát když pak nejsem to já?
Víc zrácím než získám tím vším.
Vím všechno má svůj řád,
i já chci dán na výsluní duši svou hrát.
V té závrati plout, volný pád.

Jen zrcadlo se dívá, jak já,
tvář kdysi dobře známá a zábavná.
Ještě včera vážná a snad míň dospělá.
Zamilovaná, zamilovaná.