Again the sky has fallen down on me
Once more a world has crumbled down and over me
And yet in some twisted way
I enjoy my misery
And in some strange way
I have grown together with my agony
I feel home in despair for I dwell in grief
and I feel home when the air's too thick to breathe
and I feel home anywhere human lives are going down the drain
For as long as I remember life has been hard
I guess they have "misery" written somewhere in my stars
For I have mourned for so damn long...
that I've forgotten what it was for
Everything has gone so wrong
that I really couldn't think of anything more
I feel home in despair for I dwell in grief
and I feel home when the air's too thick to breathe
and I feel home anywhere human lives are flowing down the drain
I feel home in despair for I dwell in grief
and I feel home when the air's too thick to breathe
and I feel home anywhere the light of day is drowned in heavy rain
Yet I know the worst is still to come
|
|
Opět nebe spadlo na mě
Ještě jednou se svět rozpadl a nade mnou
A přesto v nějakým podivným způsobem
Baví mě moje trápení
A v některých podivným způsobem
Já jsem společně s mojí agónii
Cítím se doma v zoufalství a bydlím v žalu
a cítím doma, když vzduch se příliš těžce dýchá
a cítím se doma všude lidské životy budou fuč
Tak dlouho, jak si pamatuji život byl tvrdý
Myslím, že mají "neštěstí", psaný někde v mých hvězdách
Neboť jsem plakal tak zatraceně dlouho ...
že jsem zapomněl, za co to bylo
Všechno je pryč tak špatně,
že jsem opravdu nemohl myslet na nic víc
Cítím se doma v zoufalství a bydlím v žalu
a cítím doma, když vzduch se příliš těžce dýchá
a cítím se doma všude lidské životy budou fuč
Cítím se doma v zoufalství a bydlím v žalu
a cítím doma, když vzduch se příliš těžce dýchá
a cítím doma kdekoli na denním světle jsem utopen v hustém dešti
Přesto vím, že to nejhorší teprve přijde
|
| | |