Na památku věcí ztracených - SILVA NIGRA

Ptám se jaké to bylo kdysi,
před stovky,tisíci let?
I dnes míjíme ta místa,aniž tušíme,že
šlapeme po kalendářích věkú!

Postav dítě před symboly starých,
a tak bezelstně začne hrát si.
Chápajíce vnitřní řád těch křivek a čar!
Jako zrnko písku z pouště,v souznení s univerzem.

Dnes již nikdo neryje kresby v jeskyních,
není potřeba naslouchat hlasu krajiny.
Sudičky,vlkodlaci,vodníci či víly,
jen v estrádách a bájich se strácí!

Vynálezy tisku,stroju a elektřiny,
nastartovaly revoluci v lidském myšlení,
Uzavřely se brány do paralelních světu,
už jen vyvolení čerpají s paměti země!

Industriální doba,tak reálného světa.
Nevěříce v to co si mužeš ošahat.
Existenci všeho určí vědní obori.
Vosková figurina je blíže a blíže ke slunci!

V poutech mediálního šílenství,
technický pokrok láme srdce krajiny.
V iluzích vymýváme mozky....celým pokolením!

Sám v sobě strancen,hledám a nalézám,to materiální šílenství.
Jako nové evangelium nadaný řečí,zvracím tu chorobnou píseň.
Klekni před oltář a umři ve jménu globálního boha!

Ptám se jaké to bylo kdysi,
před stovky,tisíci let?
I dnes míjíme ta místa,aniž tušíme,že
šlapeme po kalendářích věkú!