Ariel (povídá): Kdyby se mě snažil pochopit. Prostě vnímám věci jinak než on. Já nechápu, proč by svět plný všech těch svých krás, měl být zlý?
Ariel (zpívá): Koukni se sem, co více chtít.
Můžeš si říct má co touží jen mít.
Můžeš si říct už má své to veliké bohadství.
Koukni se tam. Ten třpit a jas.
Co jen je v podmořské jeskini krás.
Můše si říct není nic.
Fakt.
Co už nevlastním.
Mám cetek, že mužu je vracet.
Najdu tamto i toto jen říct.
Chceš mít pitominku mám jich dvacet.
Naco sou co já stím já chci víc.
Já toužím být tam, kde lidé jsou.
Tam snimi snít vidět je jak tančí, jak dovedou i to jak tomu říkaj?
Jo, jít.
S ploutví se tam nedá dostat dál.
Nohy tam mají a skáčou, tančí.
Město má pár hlavních.
Jak to slovo je?
Tříd!
Tam oni jdou, proběhnou kraj.
Na slunci celý den mají ráj.
Tak se chci mít, tam já chci být.
Tam toužím žít.
Co za to dám být chvíli tam nad vodní stěnou.
Tam strávit den třeba se jen na pláži hrát.
Dívky tam jdou tou cetou svou a ne kám otcové je ženou.
Myslí hlavou, málo plavou.
Dokážou stát.
Já chtěla bych znát, to co člověk zná.
Otázky dávat, ať odpovědí.
Co je víheň a proč to je?
A co je vzplá?
To já chci znát, já svůj cíl mám.
Ten břech co pouze z hloubky znám.
Z moří chci jít na souši být.
Tam toužím žít.