Stíny výsluní - Věra Špinarová

Kdosi dál v rytmu sezóny
někdo zkouší mě zmást
Kdo mi přál cestu do nikam
past už líčí

Celá já marně unikám
Stíny výsluní, já je znám

Na vahách, v křesle houpacím
vážím úlomky snů
přejít práh, jen se popálím
a tak váhám

Lhostejnosti úslužný proud
odnesl bys s čím nelze hnout
jenže já se znám, já se znám
slabá, podléhám

Volný pád nebo vznášení
když mám způsobná být
chci se smát
zralá k úletu, lehkovážná

Nápověď je křehounká síť
do náruče pevně mě chyť
chci si s ohněm hrát, s ohněm hrát
velkou lásku znát

Červ z padlé manekýny
výkladní skříně, show
když se mi zdáš tak jiný
proč mi mráčky hlavou jdou

Výsluní má své stíny, z přítmí se táhne chlad
výsluní má své stíny, u tebe se chci hřát

Dost už mám letmých vzplanutí
cestou z práce jdem
řekni sám, že jsi jediný,
kdo mě spoutá

Tobě všecko projde, máš klid
já mít rozum
zmizím dřív
než se věci začnou dít

Výsluní má své stíny, z přítmí se táhne chlad
výsluní má své stíny, u tebe se chci hřát

Výsluní má své stíny, z přítmí se táhne chlad
výsluní má své stíny, u tebe se chci hřát

Jdu si dál v rytmu sezóny
někdo zkouší mě zmást
co by stál příběh o štěstí
mnohem víc než jen slast

Do mých ztrát nebo nálezů
vešla láska jak trám
při zdi hrát - to mě nebaví
zase dávám co mám