Domovnice - Stanislav Hložek

Hej hej

Na venek vždycky jen dáma,
co všechno svede a zná

Dvě svoje slova,neřekne znova,
v úsudku neomylná

Mez daním,to bylo místo
kde měla proslovy svý
kdo žije v domě,tiše a skromě,
prý neví co ona ví

Krásný je ráno,dámo nezdá se vám?
Říkaval soused z přízemí,s trémou,
z pouhých pár slovek vzniklo někdy drama jako ten krám,
dům byl scénou,scénou

Nad všemi držela vládu,
každý se doslova třás,
že utkne taky,
na něho zraky,
bázen´ se chytala nás

Krásný je ráno,dámo nezdá se vám?
Říkaval soused z přízemí,s trémou,
z pouhých pár slovek vzniklo někdy drama jako ten krám,
dům byl scénou,scénou

Pak jednou zmizela náhle,
mohli jsme v pohodě žít

Však lidi znovu,
divte se tomu,máte ten desivej klid

Však lidi tu znovu,
divte se tomu,máte ten desivej klid

Však lidi znovu,
divte se tomu,máte ten desivej klid