Dítě slunce - Stanislav Procházka

Víš já tě chtěl vždycky znát,
ještě v čase bloudění,
dal jsem ti jméno nevšední,
jinačí nešlo dát,
i když nezvyklé se zdá,
říkám ti jak tě vidím já

R : Dítě slunce,
říkat smím ti,
když mí místo lampy svítíš

Dítě slunce ted´ už tě mám,
a to se nezmění,
cítím jak se jako vosk rozpouštím

Dítě slunce,
nechtěl bych spatřit tvoje zatmění,
pouze malé mráčky ti odpouštím

Víš já tě chtěl vždycky znát,
brát tě denně do dlaní,
chápej to jako vyznání,
je to fajn,mít tě rád,
vidět jak se taví sníh,
v tvých vlasech jako v paprscích

R : Dítě slunce,
říkat smím ti,
když mí místo lampy svítíš

Dítě slunce ted´ už tě mám,
a to se nezmění,
cítím jak se jako vosk rozpouštím

Dítě slunce,
nechtěl bych spatřit tvoje zatmění,
pouze malé mráčky ti odpouštím

R : Dítě slunce,
říkat smím ti,
když mí místo lampy svítíš

Dítě slunce ted´ už tě mám,
a to se nezmění,
cítím jak se jako vosk rozpouštím

Dítě slunce,
nechtěl bych spatřit tvoje zatmění,
pouze malé mráčky ti odpouštím