Píseň - Sto zvířat

Vymyslet aspoň jednu sloku
u každý písně je pořád těžší
tuhle jsem smolil tři čtvrtě roku
a počmáral jsem celej sešit

Žena mi říká, ty jeden cvoku
co to tam celý noci řešíš?
pak další sloku a já jsem v šoku
mám druhou a to mě těší

Tohle je refrén, refrén, refrén

Kolik jsem ušel vratkejch kroků
než jsem i třetí sloku sešil
už nemám ženu po svém boku
a místo vlasů blýskám pleší

Já píšu dál, chci hnout se o kus
jen srab na hřebík pero věší
na čtvrtou sloku padlo pár bloků
už nejsem mlád ani svěží

A zase refrén, refrén, refrén

Ať léta běží, já nevzdám ten pokus
pero už udržím jen stěží
mám pátou sloku a slzu v oku
hlavní je, že jsem to přežil

A znova refrén, refrén, refrén