Heart Attack - Sum 41

Remember when there was nothing else to do, but lie in bed and,
wonder how it was always up to you, and no one else and,
Early mornings, plagued by warnings, what's the point of the alarm that I'm ignoring?
It's even raining, I'm not complaining, but waking up is hard to do so,

[Chorus:]
Turn my head its back to bed with no delay,
Can't be bothered by the phone ten times a day,
Why get up when morning doesn't even start till two?
Forget reality waking up is hard to do.

Remember when we would hang out every day, and we would rather,
Not be told what to do or what to say, cause nothing mattered.
Never boring, slept in mornings, not ashamed of the habits that I'm forming.
Its not important if days are shortened, I can't make time when nothings new,
Cause waking up is hard to do so,

[Chorus]

What's a day when it all ends up the same, and lasts forever?
Can't complain when there's nothing there to blame, and things can't be better.
Summer evenings, teenage grievings, got no problem with the life that I've been leading.
No concentration on hesitation, I can't make time when nothings new,
Cause waking up is hard to do so!

[Chorus]

Pamatuješ,když nešlo dělat nic jiného,ale jen ležet v posteli a,
divit se,jak to bylo vždy na tobě a na nikom jiném
Brzká rána,pozdě varováni,co bylo smyslem varování,které jsem ignoroval?
Navíc prší,nestěžuju si,ale je těžký vstát,tak...

Otočím hlavu,je to zpátky, honem do postele,
nemůžu se u telefonu trápit 10x denně,
Proč ráno vstávat když moje ráno nezačne dřív, než jsou dvě,
zapomenu na realitu,je těžký vstát

Pamatuješ,když jsme si brali servítky-a byli jsme rádi,
Neřekli nám,co se má dělat nebo říkat, protože na ničem nezáleželo,
Nikdy jsem se nenudil, ráno jsem spal, nestyděl jsem se za zvyky, který si vytvářím
Není důležité,jestli se dny krátí,nemůžu si udělat čas,když není nic nového,
protože je těžký vstát,tak...

Otočím hlavu,je to zpátky, honem do postele,
nemůžu se u telefonu trápit 10x denně,
Proč ráno vstávat když moje ráno nezačne dřív, než jsou dvě,
zapomenu na realitu,je těžký vstát

Co je to za den, kdy všechno skončí stejně a trvá navždy?
Nemůžu si stěžovat, když tu není nic na co se vymlouvat a věci už se nemůžou zlepšit.
Letní večery, puberťácké truchlení, nemám žádný problém s tím životem, jaký vedu.
Žádné soustředění nebo váhání, nemůžu si udělat čas,když není nic nového,
když je tak těžký vstát.

Otočím hlavu,je to zpátky, honem do postele,
nemůžu se u telefonu trápit 10x denně,
Proč ráno vstávat když moje ráno nezačne dřív, než jsou dvě,
zapomenu na realitu,je těžký vstát