Servant of Sorrow - Swallow the Sun

Memories start to fade
Only a gray thought of something
Was it even me?
All the scars remind me
I was somewhere, somewhere

Forgotten you were, so don't dare to rise
Stay in your tomb, whoever you were
I washed myself with pain a long time ago
So deep that nothing can reach me

These deep shadows of my heart
Crushing pain, it follows in voices
The rooms, the garden
Leaving me to bleed the truth of it all

Who ever is sentenced to love
Will bow down as a servant of sorrow

Searching memories of the days of light
It will kill me, even a touch of warmth
But I long for it more
Than the stone I've turned to

These deep shadows of my heart
Crushing pain, it follows in voices
The rooms, the garden
Leaving me to bleed the truth of it all

Who ever is sentenced to love
Will bow down as a servant of sorrow

Alone in this castle
In these halls of gloom
And old shape, once a brave man
Now the servant of sorrow

I washed myself with pain a long time ago
So deep that nothing can reach me

These deep shadows of my heart
Crushing pain, it follows in voices
The rooms, the garden
Leaving me to bleed the truth of it all

Who ever is sentenced to love
Will bow down as a servant of sorrow

Vzpomínky začaly mizet
Jen šedá vzpomínka na něco
Byl jsem to já?
Všechny ty jizvy mi připomenou
Že jsem někde byl, někde byl

Zapomenutá jsi byla, neodvažovala ses povstát
Zůstávalas ve své hrobce, kdokoliv jsi byla
Tak dávno jsem se myl v bolesti
Tak hluboko, že na mě nic nedosáhlo

Ty hluboké stíny mého srdce
Nárazy bolesti, následující hlasy
Pokoje, zahrada
Nechávají mě krvácet pravdu všeho

Kdokoli je odsouzen k lásce
Se pokloní jako služebník smutku

Hledající vzpomínky ve dnech světla
Zabije mě to, i jen dotek tepla
Však chci víc
Než kámen, v který se měním

Ty hluboké stíny mého srdce
Nárazy bolesti, následující hlasy
Pokoje, zahrada
Nechávají mě krvácet pravdu všeho

Kdokoli je odsouzen k lásce
Se pokloní jako služebník smutku

Sám v tom hradě
V halách chmur
Starý tvar, kdysi statečný muž
Nyní služebník smutku

Tak dávno jsem se myl v bolesti
Tak hluboko, že na mě nic nedosáhlo

Ty hluboké stíny mého srdce
Nárazy bolesti, následující hlasy
Pokoje, zahrada
Nechávají mě krvácet pravdu všeho

Kdokoli je odsouzen k lásce
Se pokloní jako služebník smutku