O toi, le plus savant et le plus beau des Anges,
Dieu trahi par le sort et privé de louanges,
O Prince de l'exil, à qui l'on a fait du tort,
Et qui, vaincu, toujours te redresses plus fort,
O Satan, prends pitié de ma longue misère!
Toi qui sais tout, grand roi des choses souterraines,
Guérisseur familier des angoisses humaines,
O Satan, prends pitié de ma longue misère!
Toi qui, même aux lépreux, aux parias maudits,
Enseignes par l'amour le goût du Paradis.
O Satan, prends pitié de ma longue misère!
O toi qui de la mort, ta vieille et forte amante,
Engendras l'Espérance, - une folle charmante!
O Satan, prends pitié de ma longue misère!
Toi qui fais au proscrit ce regard calme et haut
Qui damne tout un peuple autour d'un échafaud,
O Satan, prends pitié de ma longue misère!
Toi qui sais en quels coins des terres envieuses
Le Dieu jaloux cacha les pierres précieuses,
O Satan, prends pitié de ma longue misère!
Toi dont l'œil clair connaît les profonds arsenaux
Où dort enseveli le peuple des métaux,
O Satan, prends pitié de ma longue misère!
Toi dont la large main cache les précipices
Au somnambule errant au bord des édifices,
O Satan, prends pitié de ma longue misère!
Toi qui, magiquement, assouplis les vieux os
De l'ivrogne attardé foulé par les chevaux,
O Satan, prends pitié de ma longue misère!
Toi qui, pour consoler l'homme frêle qui souffre,
Nous appris à mêler le salpêtre et le soufre,
O Satan, prends pitié de ma longue misère!
Toi qui poses ta marque, ô complice subtil,
Sur le front du Crésus impitoyable et vil,
O Satan, prends pitié de ma longue misère!
Toi qui mets dans les yeux et dans le cœur des filles
Le culte de la plaie et l'amour des guenilles,
O Satan, prends pitié de ma longue misère!
Bâton des exilés, lampe des inventeurs,
Confesseur des pendus et des conspirateurs,
O Satan, prends pitié de ma longue misère!
Père adoptif de ceux qu'en sa noire colère
Du paradis terrestre a chassés Dieu le Père,
O Satan, prends pitié de ma longue misère!
Gloire et louange à toi, Satan, dans les hauteurs
Du Ciel, où tu régnas, et dans les profondeurs
De l'Enfer, où, vaincu, tu rêves en silence!
Fais que mon âme un jour, sous l'Arbre de Science,
Près de toi se repose, à l'heure où sur ton front
Comme un Temple nouveau ses rameaux s'épandront!
|
|
Ó Ty, nejmoudřejší a nejkrásnější z andělů,
Bůh zradil zkázou, zbavil chvály,
Ó Princi vypovězení, které se stalo křivdou,
a kdo poražen, Ty...vždy přizbůsobivý, silnější
Ó Satane, měj soucit s mým dlouhým utrpením!
Ty, který víš vše, velký králi věcí v podzemí,
Léčiteli obyčejného lidského utrpení,
Ó Satane, měj soucit s mým dlouhým utrpením!
Ty spravedlivý i pro malomocné, prokleté vyvrhely,
Příznaku lásky, chuti ráje,
Ó Satane, měj soucit s mým dlouhým utrpením!
Ó smrti, tvá paní stáří a síly,
Tvoří naději, - půvabný blázen!
Ó Satane, měj soucit s mým dlouhým utrpením!
Ty, který děláš psance klidnými a hrdými,
Co zatracují všechen lid kolem popraviště,
Ó Satane, měj soucit s mým dlouhým utrpením!
Ty, který víš, co je zákoutím zemské závisti,
Nedůvěřivý Bůh má skryté drahokamy
Ó Satane, měj soucit s mým dlouhým utrpením!
Tvé jasné oko zná nekonečný arsenál,
Tam, kde leží pohřbení lidé z kovů,
Ó Satane, měj soucit s mým dlouhým utrpením!
Tvá velká ruka zakrývá sráz,
Toulajících se námesíčných na okraji budov,
Ó Satane, měj soucit s mým dlouhým utrpením!
Ty, kdo magicky uvolní staré kosti,
z opožděného opilce udupaného koňmi.
Ó Satane, měj soucit s mým dlouhým utrpením!
Ty, který utěšoval slabého člověka, který trpěl,
Naučili jsme se míchat ledek a síru,
Ó Satane, měj soucit s mým dlouhým utrpením!
Vy, kteří jste položili svá znamení, Ó něžní spoluviníci,
V popředí Croesea, nelítostného a ohavného
Ó Satane, měj soucit s mým dlouhým utrpením!
Vy, kteří v očích a srdci dívek,
Kult zranění a lásky hadrů,
Ó Satane, měj soucit s mým dlouhým utrpením!
Hůl vypovězených, světlo vynálezců,
vyznavače a oběšeného spiklence,
Ó Satane, měj soucit s mým dlouhým utrpením!
Přisvojitel těch v černém vzteku,
Z ráje Bůh hnal otce
Ó Satane, měj soucit s mým dlouhým utrpením!
Sláva a chvála tobě, Satane, ve výškách
nebe, kde jsi vládl, a v hlubinách
pekla, kde byl poražen, tvůj sen v umlčení!
Jednou udělej mou duši, pod Stromem Poznání,
Blízko tebe odpočívat v tónu nestydatosti
jako nový chrám, Jehož větve se rozšiřují!
|