Sen - Tiskar94

Sen se mi schoulil pod polštář...
jen chvíli hladit Tvoji tvář...
Jen chvíli vědět, nezoufat!
zhluboka dýchat, přestat se ptát!

Jen chvíli držet, dlaně Tvé...
kdo po právu dupe, upadne...
Jen chvíli dýchat, s krajinou Tvou...
do jarní duhy se nadechnout!

Jen chvíli spasit křivku Tvého těla...
Slyšíš mě? Bolesti? Odejdi celá!
Jen chvíli doufat, v nekonečno v nás...
už jenom kupředu, spolu, zas a zas!

To není konečná jen zastávka
to není závěr, jen přestávka
to není zákusek jen jeden chod
to není suchopár jen další brod

to není zoufalství jen jedna slzička
to není opera ta krátká písnička
to není dožití jen špatná část
to není válka jen drobná past

to nejsem já jen blbá nálada
to není krach jen malá závada
to není konec jen jeden sen
to není smutek jen další den

Proletěl jsem vesmírem,
blesk,míjel blesk,
v mědi třpyt i lesk,
při vzpomínce na Tebe,
přepadl mě stesk...

Dárek který chci Ti dát,
v objímání křišťálový vodopád,
odraz v očích jezírek,
symbol srdce,plamínek...

Paprsky slunce,
a krásné zákoutí,
poklady země,
pro Tebe zvednouti...

Vtisknout Ti do dlaní,
Lásku a svítání,
Prvky dne i noci,
Tvá krása,vzdušný pocit

Tvé dlaně plné pokladů
srdce co po nich touží
oči ke splynutí zvou
dvě duše v tanci krouží.

Nemůžu mluvit
nemůžu psát,
nemůžu chodit
nedokážu stát.
Nechci být vzhůru
nechci jít spát,
nechci se hledat -
furt se jen ptát!

A tak se snažím,
snad ze všech sil,
jen si tak být
a nelitovat mil,
které už jsem prošlapal,
a nelitovat slzí,
které jsem přitom vyplakal.

Nemůžu myslet.
Nemůžu vyhrát.
Nemůžu vyspět,
nedokážu zrát.
Nechci se snažit
nechci se bát,
nechci se smažit -
furt se životem prát.

A pevně věřím,
že už nedokážu lhát..

…letěli jsme
vítr česal naše vlásky
…vznášeli se…
s pocitem štěstí, snad i lásky…
…za ruce drželi se..
a touhou tajil se nám dech
…Padali jsme…
bez padáku na zádech…
…přistáli jsme…
se šrámem na těle i duši
..naše ruce pustili se…
co bylo dál asi každý tuší…
..s bohem dali jsme si…
a každý svou cestou šel…
…jeden druhému ztratili se
a slavík na cestu nám pěl…
Ach ten slavík, mohl by vyprávět
o tom, jaký vlastně byl náš let
o tom, jaký byl ten náš pád
o tom, kdo koho přestal dřív mít rád

nemáme náladu - nechcem se prát
snad to byl jenom sen - chci vedle tebe stát
chci jenom tebe, chci tě mít rád
prostě tě chci, ne se jen ptát
proč jen tě nemám, jak se to mohlo stát
a abych tě měl, co ti musim dát

Sen se mi schoulil pod polštář...
jen chvíli hladit Tvoji tvář...
Jen chvíli vědět, nezoufat!
zhluboka dýchat, přestat se ptát!

Jen chvíli držet, dlaně Tvé...
kdo po právu dupe, upadne...
Jen chvíli dýchat, s krajinou Tvou...
do jarní duhy se nadechnout!

Jen chvíli spasit křivku Tvého těla...
Slyšíš mě? Bolesti? Odejdi celá!
Jen chvíli doufat, v nekonečno v nás...
už jenom kupředu, spolu, zas a zas!

To není konečná jen zastávka
to není závěr, jen přestávka
to není zákusek jen jeden chod
to není suchopár jen další brod

to není zoufalství jen jedna slzička
to není opera ta krátká písnička
to není dožití jen špatná část
to není válka jen drobná past

to nejsem já jen blbá nálada
to není krach jen malá závada
to není konec jen jeden sen
to není smutek jen další den

Proletěl jsem vesmírem,
blesk,míjel blesk,
v mědi třpyt i lesk,
při vzpomínce na Tebe,
přepadl mě stesk...

Dárek který chci Ti dát,
v objímání křišťálový vodopád,
odraz v očích jezírek,
symbol srdce,plamínek...

Paprsky slunce,
a krásné zákoutí,
poklady země,
pro Tebe zvednouti...

Vtisknout Ti do dlaní,
Lásku a svítání,
Prvky dne i noci,
Tvá krása,vzdušný pocit

Tvé dlaně plné pokladů
srdce co po nich touží
oči ke splynutí zvou
dvě duše v tanci krouží.

Nemůžu mluvit
nemůžu psát,
nemůžu chodit
nedokážu stát.
Nechci být vzhůru
nechci jít spát,
nechci se hledat -
furt se jen ptát!

A tak se snažím,
snad ze všech sil,
jen si tak být
a nelitovat mil,
které už jsem prošlapal,
a nelitovat slzí,
které jsem přitom vyplakal.

Nemůžu myslet.
Nemůžu vyhrát.
Nemůžu vyspět,
nedokážu zrát.
Nechci se snažit
nechci se bát,
nechci se smažit -
furt se životem prát.

A pevně věřím,
že už nedokážu lhát..

…letěli jsme
vítr česal naše vlásky
…vznášeli se…
s pocitem štěstí, snad i lásky…
…za ruce drželi se..
a touhou tajil se nám dech
…Padali jsme…
bez padáku na zádech…
…přistáli jsme…
se šrámem na těle i duši
..naše ruce pustili se…
co bylo dál asi každý tuší…
..s bohem dali jsme si…
a každý svou cestou šel…
…jeden druhému ztratili se
a slavík na cestu nám pěl…
Ach ten slavík, mohl by vyprávět
o tom, jaký vlastně byl náš let
o tom, jaký byl ten náš pád
o tom, kdo koho přestal dřív mít rád

nemáme náladu - nechcem se prát
snad to byl jenom sen - chci vedle tebe stát
chci jenom tebe, chci tě mít rád
prostě tě chci, ne se jen ptát
proč jen tě nemám, jak se to mohlo stát
a abych tě měl, co ti musim dát