Příběh Jana Tleskače - Tleskač

Západ slunce, krysí srst, Stínadla, už slinim prst,
Jan Tleskač je hrdina snad větší Mirka Dušína,
skartoval jsem Vrchlickýho, Wolkera, Sovu, Puškina.

V historii mezery, mýty, báje, pověry,
pochybnosti rozmetá jen dlouhodobá osvěta,
pravdu ven, už není před ní zatažená roleta.

V létech dávno minulých, událost se udála,
agent z Kremlu putuje za klukem, kterej mutuje.
"Plány přivez!" Řek mu strejda Josef, dýmku šlukuje.

Čísla, čáry, výpočty, úkryt věže kostelní,
jeden schod a druhej schod a třetí schod a čtvrtej schod,
tma je tady jako v pytli, jenom abych našel vchod.

Bílá vystrašená tvář deník v prachu ukrývá,
síla moci nezbedné a tělo v díře bezedné,
rámus křídel holubů, ten chlapec se už nezvedne.

Zůstalo vše v tajnosti, mrtví totiž nemluví
Fučík, před ním ještě kus nic neřek ani mistr Hus.
Sláva, je to naše plus, že kolo zná dnes každý Rus.