Bludička z Průhonic - Tomáš Klus

Chutnáš mi mátovým čajem a stále jsi mi tajemstvím,
vím že si jen tak hrajem v náhodná přátelství,
a napadáš mě stále víc,bludičko z Průhonic.

Tma není jen absence světla těsně po probuzení
kdy stín je mým vlastním vtělením
opouštím tě.Ne navždy, ale pro tuhle chvíli
jen vraždím noc, a my dva jsme si zbyli a to tě děsí.

Já bytost z melounového cukru,ukrutně lhostejná,
já host v tvým průhonickým bunkru, věc ryze veřejná
kým jsem pod tvou peřinou,když myslím na jinou.

Čas není, jen intimní pocit viny z oslnění.
Kdy vím že splín nejde vecpat do vteřiny, odpouštíš mi.
Ne navždy ale pro tuhle chvíli
kdy každý žijem tak jak jsme si snili,
ale věřím ti.

Jsme otroky slov a předsevzetí a průtrž mračen nás žene do zajetí.
Aprostředky co účel světí z nás dělaj dospělí s duší malých dětí.
A neodbytná bytná klepe na dveře, za nimiž my dva spějem k nevěře.

Zdalipak dospějeme, zdalipak dospějeme,zdalipak dospějeme, zdalipak dospějeme,zdalipak dost pijeme