Homo - Tomáš Klus

Tak zas jeden den úzce spjat s realitou
Svůní tvou, a touhou tou co nejde ovládnout
Chvíli plout jen tak ve dvou
Pak si lehnout a být prosté radosti
Z toho že žít můžem,nejvýš jen jednou
Ale tim spíš člověk člověku blíž
Dokud to nepochopíš
Tak budu nekonečně psát
Tisíce básniček
A budeš jedním z mých holčiček

Ref:Vždyť i Libor má Zdenu a Igor Irenu
Každém druhej má ženu
Jen já žádnou neseženu
Věra a Luděk a Radek s Ríšou
Se poznali včera, už si spolu píšou
Vasil má Natašu a Heindrich zase Inke
Jůny má Hokašu, a Brabcová je s Jílkem
Had má svojí hadici a maj spolu hádky
Jen já rušim tradici a držím se matky

Protože ta mi vždycky říkala že život je jako bonboniera
A že je vcelku jedno kde začneš

Tak jsem si řek že když mám takovej pech
Přeskočím na druhej břeh a zkusím štěstí na pánech
Což vyrazilo dech především těm co jsem znal
Snad proto v posledních dnech se drželi dál
A já to nechápal a toužil po lásce
A vroucím objetí tak jako v pohádce
Stal jsem se objetí samoty v zajetí
A že je ti to jedno, tak to mě celkem sebralo

Ref:Vždyť i Libor má Zdenu a Igor Irenu
Každém druhej má ženu
Jen já žádnou neseženu
Věra a Luděk a Radek s Ríšou
Se poznali včera a už si spolu píšou
Vasil má Natašu a Heindrich zase Inke
Jůny má Hokašu, a Brabcová je s Jílkem
Had má svojí hadici a maj spolu hádky
Jen já rušim tradici a držím se matky!
Protože ji mám rád!