Kfjetina - Tomáš Klus

Z lidí se stávaj dospělý, protože není dost pochopení.
A měním se taky já, tou dobou s ní..
Pod muší křídla se schovává..
Vždycky když tuší, že prší na duši.
Z nadzemských výšek mi zamává a srdce buší..

Je květina a jediná, co věří,
Že zvěři dá se věřit,
Že na trnitým keři dá se spát..

Uprostřed nebe je díra a právě víra v ní jí otevírá
Poslům z cizích světů jak střelám kulometu
Podléhám ti, podléhám ti.
A ty jsi ta láhev nedopitá, skrytá áá, v krytu trilobita

Na hrotu pera mám větu, která zůstane do večera nevyřčena.
Jinak ztrácím cenu.
Nechci být autorem frází, jak voda z prolomených hrází.
Unášíš mě, unášíš mě.

Na tisíc malejch kousků rozložím si svět a pak zas poskládám.
No a ty budeš zpět
A já budu moudřejší a ty šťastnější, jen mi věř… (2x)