LeHomoLe - Tomáš Klus

Tak zase jeden den úzce spjat s realitou
S vůní tvou, a touhou tou co nejde ovládnout
Chvíli plout jen, tak ve dvou
Pak si lehnout a být prost té radosti
Z toho že žít můžem,i když jen jednou,
Ale tim spíš člověk člověku blíž
Dokud to nepochopíš
Tak budu nekonečně psát
Tisíce básniček
A budeš jedním z mých...holčiček

Vždyť i Libor má Zdenu a Igor Irenu
Každej druhej má ženu
Jen já žádnou neseženu
Věra a Luděk a Radek s Ríšou
Se poznali včera a už si spolu píšou
Vasil má Natašu a Imrich zase Ilke
Ju Hon Li má Hokašu a Brabcová je s Jílkem
Had má svojí hadici a maj spolu hádky
Jen já rušim tradici a držím se matky..

'Protože ta mi, vždycky říkala že život je jako bonboniéra,
A že je vcelku jedno kde začnu.'

Tak jsem si řek, že když mám takovej pech
Přeskočím na druhej břeh a zkusím štěstí na pánech
Což vyrazilo dech především těm co jsem znal
Snad proto v posledních dnech se drželi dál
A já to nechápal a toužil po lásce
A vroucím objetí, tak jako v pohádce
Stal jsem se obětí samoty v zajetí,
A že je ti to jedno...tak to mě celkem sebralo..

Vždyť i Libor má Zdenu a Igor Irenu
Každej druhej má ženu
Jen já žádnou neseženu
Věra a Luděk a Radek s Ríšou
Se poznali včera a už si spolu píšou
Vasil má Natašu a Imrich zase Ilke
Ju Hon Li má Hokašu a Brabcová je s Jílkem
Had má svojí hadici a maj spolu hádky
Jen já rušim tradici a držím se matky..

Protože ji mám ráád!