Nevyrovnaná - Tomáš Klus

Tak se prvním láskám kulatí bříška, zmizelo kouzlo věčnosti.
Sundám z brýlí růžová sklíčka a snad z prosté vděčnosti.
Píši jim píseň smířlivou, nechť zaženou tíseň, když děti řvou.
Písnička o tom, že co je živé jen živým zůstává.
Nechť city jež jsou proměnlivé, těší představa.
Že byli jsme a budem dík nesmrtelné duši.
Tušíš, co mám za lubem, tak zacpi dívko uši.

Mííílááčku mělas být navždy má, co stalo se, to mělo přetrvat.
Míílááčku, má lásko jediná, nějak se to všechno posss....změnilo.

Vše se veze, vše se mění, skončilas na VŠE.
Našla jsi se, což se cení, o mě to říct ne-i-de
Já jen tak zvolna pozoruji změny
Má cesta je kolmá, tak jsem furt nakloněný.
Už nejsem tím, kdo zbožně vzhlíží k vedoucímu tábora.
Naopak, mě starost tíží koukám se seshora
Jak letní lásky rozbíjejí srdce,
když plavovlásky podlehnou, rce

Mííílááčku, na vždycky budeš můj, líbej mě a něžně opatruj.
Míílááčku, na vždycky při mně stůj, líbej, líbej, líbej, líbej, líbej....

Zůstal jsem ti odevzdaný, vývojově pozadu.
Ty vdaná, já nezadaný.
Má milí mám tě vrytou hluboko
Mámila si mě snad jen naoko.
Tak končí všichni optimisté, jimž se život nevede
proto vy, co podšelvy jste, nechte si to pro sebe.
Může se státi, že to s chlapem zamává.
Když je z první lásky máti (to je strašná představa),
to se těžko ustává