Pocity - Tomáš Klus

Z posledních pocitů poskládám ještě jednu úžasnou chvíli.
Je to tím, že jsi tu, možná tím, že kdysi jsme byli..
Ty a já, my dva, dvě nahý těla…
Tak neříkej, že jinak jsi to chtěla
Tak neříkej, neříkej, neříkej mi nic..

Stala ses do noci, z ničeho nic moje platonická láska.
Unaven bezmocí, usínám vedle Tebe, něco ve mně praská..
A ranní probuzení a slova o štěstí, neboj se to nic není..
Pohled a okouzlení a prázdný náměstí, na znamení..

Jenže Ty neslyšíš, jenže Ty neposloucháš..
Snad ani nevidíš, nebo spíš nechceš vidět
A druhejm závidíš a v očích kapky slaný vody..
Zkus změnu, uvidíš. Pak vítej do svobody.

Jsi anděl netušíš, anděl co ze strachu mu utrhali křídla.
A až to ucítíš, zkus kašlat na pravidla..
Říkej si o mně co chceš, já jsem byl odjakživa blázen..
Nevím, co nechápeš, ale vrať se na zem..

Jenže Ty neslyšíš, jenže Ty neposloucháš..
Snad ani nevidíš, nebo spíš nechceš vidět.
A druhejm závidíš a v očích kapky slaný vody..
Zkus změnu, uvidíš. Pak vítej do svobody.

Z posledních pocitů poskládám ještě jednu úžasnou chvíli.
Je to tím, že jsi tu, možná tím, že kdysi jsme byli..
Ty a já, my dva, dvě nahý těla…
Tak neříkej, že jinak si to chtěla,
Tak neříkej, neříkej, neříkej mi nic...