Pořád ta samá - Tomáš Klus

Po noci na zemi, mám bolavý záda,
To tím jak zdá se mi, zima se vkrádá, do peřin, do konečků prstů.
Přes všechnu únavu pár kroků poběžím,
To pro ten okamžik kdy vím, že jsi - pořád skutečná.

Nezlob se na mě za ty znásilněný slova,
Zkus věřit tomu , že taková je doba,
Z mýdlových bublin, skrz neprůstřelný stěny – dvě opuštěný…
…schránky na duši…..

To tvý oči jsou dvě výkladní skříně,
Exkurze napříč tmou nepovinně,
Ale co víc si můžu přát,
Co vlastně po tobě žádám…

Madam , Madam, Madam…to před vámi uvadám..
Madam , Madam, Madam…to vám se dávám..
Madam , Madam, Madam…to kvůli vám uvadám..
Madam , Madam, Madam…to vám se dávám..

Sedávám na zdi kousek od tvýho domu,
Vzpomínám, jak smáli jsme se tomu,
Jak krátký cesty vedou – do neštěstí…
Pořád ta samá píseň, jen jiní okolnosti.
Přítomnost mizí s každou vteřinou - v minulosti..

Já přísahám, že ztratí-li se ztratí kolem plynoucí čas mi nedovolí spát
i tobě přestanu lhát – stanu se jiným..
Jenže si v ranní kávě, v odpolední pauze, projdu městem a pořád budeš v hlavě,
na každí cizí tváři část je tebe, citoví úplatkáři…

Madam , Madam, Madam…to kvůli vám uvadám..
Madam , Madam, Madam…to vám se dávám..
Madam , Madam, Madam…to před vámi uvadám..
Madam , Madam, Madam…to vám se dávám..