Procit - Tomáš Klus

Názory na pravdu se liší,
většina z nich je lež.
Kdyby ses v sobě ztišil,
uslyšíš všechno, jak chceš.

Smyslem je lehkost bytí,
ne strach, kdy tě kdo chytí za nos.
Smyslem je čistota, jíž svítí každý,
kdo ze sebe smyl nános.

Krůpějky smaltu na srdci,
nevíru v sebe, co zraje,
jdem jako hladoví vlci
za štěstím, vylhaným z ráje.

Krůpějky smaltu na srdci,
nevíru v sebe, co zraje,
jdem jako hladoví vlci
za štěstím, vylhaným z ráje.

Nikdo ti nemůže ublížit,
stojíš jen sám proti sobě.
Podej si ruku, řekni :
Budu žít navzdory době,

v níž nehrát hru znamená být mimo,
být sebou je jak pěst na oko.
Lepší než ve snu je žít napřímo,
nezpívat pořád ten stejný refrén za slokou.

Krůpějky smaltu na srdci,
nevíru v sebe co zraje,
jdem jako hladoví vlci
za štěstím, vylhaným z ráje.

Krůpějky smaltu na srdci,
nevíru v sebe co zraje,
jdem jako hladoví vlci
za štěstím, vylhaným z ráje.

Máš chyby, přijmi je teď za své.
Uč se z nich dál je nedělat,
už ne dírou v plotě koukáš na svět,
vrátils svou duši zpátky do těla.

Kým jsi, ti nemůžou říct druzí,
víš to jen ty a měj se za to rád.
Máš svoji světlou stránku i stránku plnou hrůzy,
radši stát sám než coby součást stád.

Odpouštěj totiž a udělej se šťastným,
sám sobě i všem, co chtěli tě mít v moci.
Všechno co jsi od této chvíle vlastníš ty,
člověk, který procit.