Sentiment na tři doby - Tomáš Klus

Zda –li pak oči básnika
Již slovy dotýká se hvězd
Vnímají tytéž barvy
Nad střechami měst

Zda – li pak srdcem proutníka
Tedy jestli ňáké má
Zda – li pak jím tatáž krev
Jako v mém obíhá

Ptám se i tebe bože
Jestli vlastně někdě seš
A jestli jo, koukáš z lóže
A nebo prašných cest

Zda – li pak se ptákům v nebi
Taky zdají sny
Když s anděly dolů hledí
A počítají naše dny

A komu patří všechna láska
A komu příkoří
Proč jednomu oheň praská
A druhému nehoří

Otázky se časem množí
A pořád žiju to je boží

Dokud je na co se ptát
Nemusím se smrti bát
Ta přijde až poleví nadšení
Z toho že sme tady na zemi

Proč si města ukusují z polí
A mizí kouzla starých míst
Proč je pán kdo sám se zvolí
A tím spíš je si sebou jist

Kolikrát je člověk na světě
Než se naučí mít rád
A proč je podzim zrovna po létě
Jinak nic nemá pevnej řád

Proč máš oči v barvě topasu
A srdce z kamene
Proč on tě smí držet u pasu
A mě pořád říkáš NE

Dokud je na co se ptát
Nemusím se smrti bát
Ta přijde až poleví nadšení
Z toho že sme k sobě stvořeni

Dokud je na co se ptát
Nemusí se smrti bát
Ta přijde až poleví nadšení
Z toho že sme tady na zemi