Treplev - Tomáš Klus

Můj psací stůl je popraviště
A prázdný papír mrtvé tělo mé múzy
Minulost byla, ne, není žádné příště
Píšu Vám, protože si to dlužím

Nejsem jak Vy, ničím vázán Pánu Bohu
Mně nikdy nepsal poznámky nad okraje
Talentem plýtval jen na Vašem slohu
A mně přisoudil jinotaje

Ve smrti není bolesti
To jen ve strachu z ní
Nejste hoden pověsti
Jen ať to každý ví

Neplakej, prosím
Neplakej, srdce moje
Jste zbabělý zlosyn
Co prchl ze souboje

Píšete spatra, jsa přízemní až běda
Nechť Vaše knihy brzy podléhají módě
Načrt' jste schéma a inspiraci hledal
V mém posledním záchytném bodě

Psal jste jí na záda sliby věrnosti
A místo podpisu vetkl tři tečky na lýtka
Nadšeně vykládá, jak píšete z lehkostí
Že není nic víc, než Vaše povídka

Ve smrti není bolesti
To jen ve strachu z ní
Nejste hoden pověsti
Jen ať to každý ví

Neplakej, prosím
Neplakej, srdce moje
Jste zbabělý zlosyn
Co prchl ze souboje

Torza mých vět se válí na bojišti
Je slyšet zpěv opilého ďáčka
Ačkoliv mlád, už ze mě opadává listí
I tento list můžete po přečtení zmačkat

Slova jak děvky střídají významy
Chtěl bych teď vidět výraz Vaší tváře
Jen čirá nenávist byla mezi námi
Přesto jste Vy mým posledním čtenářem

Ve smrti není bolesti
To jen ve strachu z ní
Nejste hoden pověsti
Jen ať to každý ví

Neplakej, prosím
Neplakej, srdce moje
Jste zbabělý zlosyn
Co prchl ze souboje

Nechť je Vám Borisi, nechť je Vám peklo těsné
Přísahám Bohu, že Vás budu strašit ve snech
Neb v tomto světě pro vášeň srdce netlukou
Mřu Vaší vinou se zbraní ve svých rukou

Vězte však navždy, že Vám nikdy neprominu
Matku vzal čert, anděl však ochrání mou Ninu
Od Vašich doteků, jež zbavují čistoty
Budu jí nablízku, jsa vtělen do samoty

Ve smrti není bolesti
To jen ve strachu z ní
Nejste hoden pověsti
Jen ať to každý ví

Neplakej, prosím
Neplakej, srdce moje
Jste zbabělý zlosyn
Co prchl ze souboje

Ve smrti není bolesti
To jen ve strachu z ní
Nejste hoden pověsti
Jen ať to každý ví

Neplakej, prosím
Neplakej, srdce moje
Jste zbabělý zlosyn
Co prchl ze souboje