Semiška - Uhlíř Jaroslav a Svěrák Zdeněk

Kdysi krásná, kdysi modní, kdysi nová
na smetišti polobotka semišová.
V útrobách té semišky
usadili se myšky
a ty myši v skrýši sliší divná slova.
Kdeje asi moje pravá kamarádka
proč jsem sana na smetišti zvaném skládka.
Snad se na mě nehněvá
že jsem na všechno levá
levá bota, která si vzala život zkrátka.

Vzpomínáš, neříkej, že ne
jak jsme byly v Praze koupené
jak jsme pozdě k ránu
chodívaly z flámu
jak jsme byly v Poděbradech na dovolené.

Vzpomínaš, neříkej, že ne
jak jsme byly krásně kožené
jak jsme byly v gala
a jak hudba hrála
jak jsme byly šťastně rozpoložené.

Tak si zpíva polobotka nedužívá
už je sivá, už si světla neužívá.
S vyplazeným jazykem
na smetišti velikém
stará bota, lesklá bota, bota ktivá.

Rozpadá se vlivem šněrovadlo
její srdce ale ještě neuvadlo.
I když semiš plešatí
chtělo by se plesati.
Myslí na bál, na provházky, na divadlo.

Vzpomínaš, neříkej, že ne
jak jsem byly v Praze koupené...

Vzpomínáš, neříkej, že ne
jak jsme byly krásně kožené...

Neslyšíme na smetišti žádná slova
jelikož jsou velmi tichá, semišová.