Úvodní slovo - Umbrtka

Je sychravé ráno. Obloha se zatáhla, na nerovné chodníky a do čistých obličejů lidí padá množství vlhkým
větrem hnaných ledových krůpějí. Nohy slábnou chladem a obtížnou chůzí blátem proti větru. Železná
vrata Skartu se znovu hlučně otevírají. Posílená Umbrtkova legie vyčkává povelů pána. Umbrtka se vrací
v mnohem větší síle. Ještě nikdy nekázal špínu s takovou razancí jako v těchto ponurých dnech.
Tisíce komínů, zdánlivě chaotických železných konstrukcí a betonových pilířů prorůstá mezi větvemi
starých stromů, které navždy ztrácí potřebu cítit na svých listech ostré sluneční paprsky. Lidské duše
prostupuje věčná špína. Slyšte Umbrtkův šedý metal, jež předznamenává mravní a kulturní revoluci,
která se stane mohutným hnacím motorem konečných změn. Zástupy lidí ztratí poslední zbytky pastelových
barev, stanou se z nich šedé masy, více šedé než kdy byly. Ano, i Vy se stanete součástí špinavé
pracovní mašinérie. Nevyhnutelná je ztráta zaběhlých principů a ideálů, zůstává jen víra v Umbrtkův mýtus,
který se stal skutečností. Industriální pohanství nalézá hmatatelný rozměr. Nechte se prostoupit tóny,
ve kterých je ještě více špíny než by bylo zapotřebí k rozdrcení veškeré dosavadní kultury.
Tóny, které jsou produktem spontánní práce Umbrtkovy legie. Neustaneme, dokud Vás nezašpiníme.