Dítě snů - Václav Neckář

V podkroví, kde bydlíš
Nebesům jsi blíž
Pohladí tě bázeň básní
V kterých máš svou skrýš
Z obrazů prach padá
Milost hudby vrhá stín
Na tvůj klín, na tvůj zrak,
Na tvou mysl jako mrak
Je to tak
Dítě snů

Dítě snů, jsem vagabund, co zná tvých snů druhou tvář
Znám o zoufalství báj a spávám v něm
A stále vrážím do chodců, když hlídám sluneční zář
Jsem sám rozpačitý nad pláčem žen
Ráno tvé je samet, noci tvé jsou mech
Klid a mír ti pouze ruší tichý a něžný dech
Pozor dej, strach vteřin z očí času vrhá stín
Na tvůj klín, na tvůj zrak,
Na tvou mysl jako mrak
Je to tak
Dítě snů

Ja znám rána v ulicích mých očí ospalých
A znám tu beznadějnou pouť půlnoční
A znám pár chlápků v čepicích
Z úst jim táhne líh
Když skrývají před dětmi dárky vánoční

V podkroví, kde bydlíš, za oknem je mříž
Pod tebou je spousta věcí, o nichž se nic nedovíš
Gramofon ti vzlyká
Tóny hudby vrhaj stín
Na tvůj klín, na tvůj zrak,
Na tvou mysl jako mrak
Je to tak
Dítě snů

Dej mi pouhé znamení
Že smím navštívit tvůj svět
A já jej s tebou na chvíli vyměním
A sám v ten moment zkamením
A počkám, až vrátíš se zpět
Pak svou unavenou hlavu položím
Na tvůj klín, na tvůj zrak,
Na tvou mysl jako mrak
Jenom tak
Dítě snů