Mademoiselle Giselle - Václav Neckář

Měla úsměv hvězdy
stříbrného plátna,
byla krásná,
lichotkami neúplatná,
krutá i něžná
jak mocná kněžna,
pyšná jak páv.

Měla oči, které raní
všechny muže,
kdo ji spatřil,
tomu už nic nepomůže,
myslela zkrátka
na zadní vrátka,
pyšná jak páv,
tak jsem jen rukou máv.

Máš chůzi gazel
a vím že jsi mazel,
má Mademoiselle Gissele,
však je s tebou svízel,
kdo nesil, ten sklízel
cit Mademoiselle Gissele,
Tak proč bych se vzpouzel
zlé moci tvých kouzel
má Mademoiselle Gissele,
dál chřadnul a scházel
ze snů sebou házel
má Mademoiselle Gissele.

Měla drahý dlouhý
kožich z perziánu,
spát chodila po půlnoci
někdy k ránu,
veselá z vína
a víc než líná,
pyšná jak páv.
Chtěl jsem jí říct
jednou jednu něžnou větu,
ona si však
zapálila cigaretu,
nedotknutelná a potutelná,
pyšná jak páv,
tak jsem jen rukou máv.

Máš chůzi gazel
a vím že jsi mazel,
má Mademoiselle Gissele,
však je s tebou svízel,
kdo nesil, ten sklízel
cit Mademoiselle Gissele,
Tak proč bych se vzpouzel
zlé moci tvých kouzel
má Mademoiselle Gissele,
dál chřadnul a scházel
ze snů sebou házel
má Mademoiselle Gissele.

Máš chůzi gazel
a vím že jsi mazel,
má Mademoiselle Gissele,
však je s tebou svízel,
kdo nesil, ten sklízel
cit Mademoiselle Gissele,
Tak proč bych se vzpouzel
zlé moci tvých kouzel
má Mademoiselle Gissele,
dál chřadnul a scházel
ze snů sebou házel
má Mademoiselle Gissele.

Na na na na na na
na na na na na na
Mademoiselle Gissele,

Na na na na na na na
na na na na na na
Mademoiselle Gissele,