Mademoiselle Giselle - Václav Neckář

Měla úsměv hvězdy
stříbrného plátna,
byla krásná,
lichotkami neúplatná,
krutá i něžná
jak mocná kněžna,
pyšná jak páv.

Měla oči které raní všechny muže,
kdo je spatřil tomu už nic nepomůže,
myslela zkrátka
na zadní vrátka,
pyšná jak páv,
tak sem jen rukou máv.

Máš chůzi gazel,
a vím že jsi mazel,
má mademoiselle Giselle
Však je s tebou svízel,
kdo nesil ten sklízel,
cit mademoiselle Giselle.
Tak proč bych se vzpouzel,
zlé moci tvých kouzel
má mademoiselle Giselle
dál chřadnul a scházel,
ze snů sebou házel,
má mademoiselle Giselle.

Měla drahý dlouhý kožich z persiánu,
spát chodila po půlnoci
někdy k ránu,
veselá z vína
a víc než líná,
pyšná jak páv.
Chtěl jsem jí říct
jednou jednu něžnou větu,
ona si však zapálila cigaretu,
nedotknutelná a podnutelná,
pyšná jak páv,
tak jsem jen rukou máv.

Máš chůzi gazel,
a vím že jsi mazel,
má mademoiselle Giselle
Však je s tebou svízel,
kdo nesil ten sklízel,
cit mademoiselle Giselle.
Tak proč bych se vzpouzel,
zlé moci tvých kouzel
má mademoiselle Giselle
dál chřadnul a scházel,
ze snů sebou házel,
má mademoiselle Giselle.

Tak jsem radší zmizel.