Rosemary - Václav Neckář

Šíje křivky, vlasy, pás jako půl vosy
a ústa jarní vítr dých,
svět byl můj bál, když jsem s Rosemary stál,
a celej jsem vzplál jak vích.

Mluví o ní s bázní, říkají, že blázní,
když je stále samý smích,
svět byl můj bál, když jsem s Rosemary stál,
a celej jsem vzplál jak vích.

Já nedbám, že jde o ní moc fám,
všechny dávno už znám, ať si říkaj co chtěj, hej.
Má nejkrásnější tělo všech těl
a co víc by jsem chtěl, zkrátka má všechno nej.

Přijdou horší věci, jsou na to dva svědci,
hlahol zvonů kostelních,
svět byl můj bál, když jsem s Rosemary stál,
a celej jsem vzplál jak vích.

Já nedbám, že jde o ní moc fám,
všechny dávno už znám, ať si říkaj co chtěj, hej.
Má nejkrásnější tělo všech těl
a co víc by jsem chtěl, zkrátka má všechno nej.

Přijdou horší věci, jsou na to dva svědci,
hlahol zvonů kostelních,
svět byl můj bál, když jsem s Rosemary stál,
a celej jsem vzplál jak vích.

A celej jsem vzplál jak vích.
Svět byl můj bál, když jsem s Rosemary stál,
a celej jsem vzplál jak vích.
Svět byl můj bál, když jsem s Rosemary stál,
a celej jsem vzplál jak vích.
Ná-ná-na-na-na-na-na-ná...