Duše - Vlasta Horváth

Volá, mě z dálky,
nemůže spát
a já to cítím,
slyším ji lkát,
já to vím,
já vím,
že ji najít mám
a musím sám.

Vodou co proudí
můžeš mě zvát,
to já tě chráním,
můžeš se hřát.

Chci tě cítit blíž.
Páv už odlétá.
Dávný lék a hořký se mi zdá,
opatrně ptám se, jestli sílu mám.

Každý z nás se pořád ptá,
jestli vůbec přijít má,
jestli přijít má
své horké duši blíž.

Každý z nás se pořád ptá,
točí hlavu ke hvězdám,
ale nestačí, to nestačí,
to nestačí.

Volá mě z dálky,
nemůže spát,
zbývá čas krátký,
nesmím se bát,
je to jenom mé,
motýl přilétá.
Dávný lék a hořký se mi zdá,
opatrně ptám se, jestli sílu mám.

Každý z nás se pořád ptá,
jestli vůbec přijít má,
jestli přijít má
své horké duši blíž.

Každý z nás se pořád ptá,
točí hlavu ke hvězdám,
ale nestačí, to nestačí,
to nestačí.

Každý z nás se pořád ptá,
jestli vůbec přijít má,
jestli přijít má
své horké duši blíž.

Každý z nás se pořád ptá,
točí hlavu ke hvězdám,
ale nestačí, to nestačí,
to nestačí.

Taky já se pořád ptám,
stáčím hlavu ke hvězdám,
ale nestačí, to nestačí,
to nestačí.

Volá mě z dálky, nemůže spát.