Zase zasedá vědecký kongres,
zasedal před rokem a trvá dodnes.
O přestávce v zasedání scházejí se páni učení,
docenti a profesoři, známí vědci,
scházejí se na jednu, či na dvě deci.
Pak každý kdo hlas má,
rád sobě zazpívá:
my jsme jen vědci a žádní světci,
však nepodléháme ??? vášním,
mluvíme k věci, my víme přeci,
co je obecné a co je zvláštní.
Nás nezmámí sklenka vína,
no, a to je právě prima,
/:nás nezmámí žena krásná,
vždyť je to jenom protoplazma:/.
Ať jsou kouzla dámy báječná,
její podstata je buněčná
a tak dámám nenaletí do zajetí páni učení.
/:Je nezmámí žena krásná,
vždyť je to jenom protoplazma:/
Cha cha cha
A proto... proto... protoplazma
V noci o ní snívá, vesele si zpívá, kdo hlas má.
(text v němčině)
I když je věděc překrásnými dámami obklopen,
pohrouží se do soustředěného mlčení.
Sotva ale vidí pěknou buňku pod mikroskopem,
zmocní se ho závratě a sladké vzrušení.
...Hm hm vzrušení...
(text latinsky)
(text rusky)
To čumíte jak zpívá latinsky,
dyť je to inženýr.