Justina - XIII.Století

Ty Justino, ty naslouchej,
už vychází tvůj černej den
a někde v dálce svítá do nových časů.

Své naděje, co postrádáš
nezahazuj, co nepoznáš.
Divoký havran přináší tvá znamení.

I v hříchu zůstaň stejná
a na osud nezoufej…nezoufej!
Vždyť víš, že neutečeš nikam…neutečeš nikam!
A z dálky přichází zas další šedý den.

Ty Justino, tvé zvonění,
co nohy v tanec promění.
Jsi víla lesů, přicházíš,
když den jde spát.

Jen tisíc nocí protancuj
a nezoufej na osud svůj.
Vždyť tvojí kletbu promění až svítání.

I v hříchu zůstaň stejná
a na osud nezoufej…nezoufej!
Vždyť víš, že neutečeš nikam…neutečeš nikam!
A z dálky přichází zas další šedý den.
Ty Justino!

Ty Justino, kam utíkáš?
Ty cesty světa dobře znáš
a z natažené ruky umíš život číst.

Ten nevěří, kdo nepoznal
tvou pavučinu, kouzel pár.
Jsi víla lesů, čarodějka opuštěných.

I v hříchu zůstaň stejná
a na osud nezoufej…nezoufej!
Vždyť víš, že neutečeš nikam…neutečeš nikam!
A z dálky přichází zas další šedý den.
Ty Justino!