Žebrácká - Záviš

Přišel žebrák na nádraží, unaveně koukal,
jak do sebe život bídu, v jednom kuse soukal.
Přišel žebrák na nádraží, na obvyklou štaci,
mašinky se usmívaly, byly na jiné koleji, měly svou práci.

Hulá hop, hulá hop, mašinky uhání s větrem o závod.
Hulá hop, hulá hop, mašinky uhání s větrem vo závod.

Žebral žebrák na nádraží, žebral, žebral, žebral,
iluze mu tenhle život, dávno všecky sebral.
Žebral žebrák na nádraží, se svým šedým stínem,
s větrem v roztrhaných kapsách, s touhou trochu se vopít laciným vínem.

Hulá hop, hulá hop, mašinky uhání s větrem o závod.
Hulá hop, hulá hop, mašinky uhání s větrem o závod.

Chrápal žebrák na nádraží, chrápal, chrápal, chrápal,
černej blbec se na něho, nemotorně sápal.
Chrápal žebrák na nádraží, na lavici dřevěný,
zdálo se mu vo mašinkách, znaven z té dlouhé denní žebrácké směny.

Hulá hop, hulá hop, mašinky uhání s větrem o závod.
Hulá hop, hulá hop, mašinky uhání s větrem o závod.
Mašinky uhání s větrem o závod.