Citová nouze - Zdeněk Svěrák

To se občas brečet chce ti,
když přijdeš do let.
Někdy kolem čtyřiceti
začne tě všechno bolet.

Ubývá ti v očích jasu,
částečně dík ischiasu.
Zjišťuješ, jak život ti jen
kolem hlavy prolét'.

To máš občas blízko k breku
na prahu stáří.
Objevíš v důsledku věku
pár vrásek ve své tváři.

Srdce náhle též se vzpouzí
tím, že je v citové nouzi.
Čas obrátil trochu rychle
stránky v kalendáři.

Citová nouze, ta nás trápí,
potkává všechny, víc však chlapy.
Citová nouze neboli
stav, kdy láska nebolí.

Citová nouze, ta nás trápí,
potkává všechny, víc však chlapy.
Citová nouze neboli
stav, kdy láska nebolí.

Každý někdy projde krizí,
mockrát se spálí.
V propadlišti času mizí
sny, co se kdysi zdály.

Někdo má postoje vstřícné,
jiný se do hlavy picne.
Jak jde čas, tak postrácíme
dávné ideály.

Citová nouze, ta nás trápí,
potkává všechny, víc však chlapy.
Citová nouze neboli
stav, kdy láska nebolí.

Citová nouze, ta nás trápí,
potkává všechny, víc však chlapy.
Citová nouze neboli
stav, kdy láska nebolí.

Citová nouze, ta nás trápí,
potkává všechny, víc však chlapy.
Citová nouze neboli
stav, kdy láska nebolí.

Citová nouze neboli
stav, kdy láska nebolí.