Po stupních přání - Znouzectnost

Po stupních vítězů chtělo kráčet já
a bolelo touhou
a bolelo pouhou
a bolelo touhou
od pukajících květů
Po stupních vítězů chtělo kráčet já
po pastvinách s něhou až k jádru pramenům
chtělo to naivní ztřeštěné já !

Proč máš na zdi moji fotku
si se zeptala
A ty ? Ty tam snad moji nemáš ?
Ty tam snad moji nemáš ?!

Upad jsem pod polštář
a plakal horký slzy
Ale ta bolest ta byla někde uvnitř
Prohlídlas mě a doporučila
abych si nechal vyoperovat
abych si nechal amputovat
to slepý básnický střevo

Jak snadno ztroskotá
Schodiště vítězů v útesech přání
S tváří od bláta věřím na nebe
a na bílou paní.

Mám tě rád a nezajímaj mě tvý důvody
Mám tě rád a kašlu na to,
že mi to nemůžeš vrátit
Mám tě rád a říkej si co chceš
a já si to stejně nenechám vzít

Po stupních přání kráčí moje já
a bolí touhou od těžce planých plodů
v době zrání ...