Hlava v krupobití - Zuzana Navarová

Hlavou se mi honí úvahy
jestli platím, zač jsem stál
jestli nejsem zdrojem únavy
v sobě sám
v sobě sám

Nechala sis u mě půvaby
jako na věšáku šál
stala jsi se kouskem výbavy
stará hůl
maršál

Představ si, že jsem tvůj polštářek
ležím na ulici sám a sám
překročíš mě jako jednu z překážek
a pak se otočíš a z přetvářek nebude nic
a já si tvoji hlavu na svý tělo dát nechám
ááá...

Představ si mě jako uhlíky
musíš na mně bosá stát
rozpálím se jako slunce z Afriky
a pak to bude s tebou veliký
a vysypem i šuplíky
a ty se budeš nesmyslně smát

Jako kámen, těžkej kámen
ležíš někde sám, studený a šedý
pod ním já jak žlutá tráva
světlo nevidím
jenom někdy tuším

Že jsme ty a já
velcí nebo malí
že ten těžkej kámen
nikdo neodvalí
chuchvalec a koudel
zamotaných nití
anděl a v něm ďábel
hlava v krupobití

Jako kámen, těžkej kámen
Nejsem kámen, jsem tvůj plamen
Rozvodním se ze všech vyschlých ramen
Nejsem průtrž, jsem jenom tvůj pramen
Jako vítr střechy ze mě trháš
Nejsem vítr, nejsem ani Jidáš
Nejsem tráva
Nejsem kámen
Není Bůh a není ámen

Nejsme ty a já
velcí ani malí
a ani ten kámen
trávu nepovalí
není ani koudel
zamotaných nití
anděl, to je ďábel
hlava v krupobití