These R the Thoughts - Alanis Morissette

these are the thoughts that go through my head in my
backyard on a Sunday afternoon when I have the house to
myself and i'm not expending all that energy on fighting with
my boyfriend

is he the one that I will marry? why is it so hard to be
objective about myself? why do I feel cellularly alone? am I
supposed to live in this crazy city? can blindly continued fear-
induced regurgitated life-denying tradition be overcome?

where does the money go that I send to those in need? if we
have so much why do some people have nothing still? why do I
feel frantic when I first wake up in the morning? why do you
say you are spiritual yet you treat people like shit?

how can you say you're close to god and yet you talk behind
my back as though I am not a part of you? why do I say I'm fine
when it's obvious I'm not? why's it so hard to tell you
what I want? why can't you just read my mind?

why do I fear that the quieter I am the less you will listen?
why do I care whether you like me or not? why is it so hard
for me to be angry? why is it such work to stay conscious and
so easy to get stuck and not the other way around?

will I ever move back to canada? can I be with a lover with
whom I am a student and a master? why am I encouraged to
shut my mouth when it gets too close to home? why cannot I
live in the moment?

toto jsou myšlenky, které se mi honí hlavou na mém
dvorku během nedělního odpoledne když mám dům
sama pro sebe a nevynakládám všechnu tu energii na válčení s
mým přítelem

Je to on koho si vezmu? Proč je tak těžké být
objektivní, co se týče sám sebe? Proč se cítím neustále sama? Měla bych
žít v tomhle bláznivém městě? Může slepě pokračující strach vzbuzující opakující se život odmítající tradice být překonána?

Kam jdou ty peníze, které jsem poslala těm potřebným? Když
my pořád máme tolik, zatímco jiní nemají stále nic? Proč se
cítím šílená když se poprvé ráno vzbudím? Proč říkáš, že jsi oduševnělý zatímco se chováš k lidem jako k hovnům?

Jak můžeš říct, že jsi blízko bohu a zatím mě pomlouváš za mými zády jako bych nebyla součástí tebe? Proč říkám, že jsem
v pohodě
když očividně nejsem? Proč je tak těžké ti říct
co chci? Proč mi neumíš číst myšlenky?

Proč se bojím, že čím víc budu tichá, tím míň mi budeš naslouchat?
Proč mi záleží na tom, jestli mě máš rád nebo ne? Proč je pro mě těžké se zlobit? Proč je tak namáhavé zůstat při smyslech
a
tak jednoduché uvíznout a nemoci se pohnout?

Odstěhuju se někdy zpátky do Kanady? Můžu být s milencem
se kterým jsem jak žákem, tak i učitelem? Proč jsem povzbuzena
k tomu, abych mlčela, když se blížím k domovu? Proč neumím
žít v této chvíli?